Čas je chodec dlouhého kroku ...
Je to k neuvěření, ale rok 2002 zmizel v propadlišti dějin dříve než jsem stačil cokoli doplnit v povídání o našem černém adopťáčkovi, naší , v této chvíli již takřka čtyřleté, rotvajleří Lady in black.
Ano, naší Paní v černém. Paní v tom správném slova smyslu, ve smyslu oslovení, které tak krásně znělo z úst mistra Oldřicha Nového : "...má paní !"  Oslovení bytosti zasluhující náš obdiv, naši lásku.
Paní v černém, tak to je naše Bekky a předcházející slova byla napsána na její počest a k jejím, již uplynulým, třetím narozeninám.
Ovšem, abych trochu ubral do reality a v kostce vystihl její pravý naturel - ona je tedy za paní spíše ve smyslu Pretty woman - když se to od ní čeká a vyžaduje, tak se chová s grácií a dovede si vychutnat respekt, které její mohutné, dospělé tělo, plné skrytého dynamitu, vzbuzuje. Jinak platí to,
co jsem napsal k jejím druhým narozeninám - rošťanda a zhmotněná energie, vděčná za každou procházku a probíhačku, za každé blbnutí s hračkami, za každé podrbání a mazlinkování.  Takže vlastně žádná změna a popravdě řečeno, jsem rád.
Jinak, co se roku 2002 týče, nevymykal se takřka z těch uplynulých let, která jsme již s Bekky strávili. Pro nás člověky byl asi přeci jen trochu smutnější, v březnu totiž naše společenství navždy opustil dědeček a babička je od té doby smutnější a smutnější (jen ta naše šmajchlovnice v krtčím kožíšku to s ní umí).
Možná, že na rozdíl od minulých let, přibylo projížděk u kola - pro páníčka je to pohodlnější, rychlejší a těch pět šest kilometrů klusu Bekky alespoň trochu odčerpá nahromaděnou energii. I když, po příjezdu, kdy já vydrncán z terénu očekávám slastné spočinutí na lavičce, následuje její okamžité přinesení libovolného hracího předmětu, přičapnutí na přední tlapy a rošťácký pohled : " Pane, pojď si hrát ! ". Takže vidíte, nic nového pod sluncem a můžu vám říct, že této výzvě a jejímu očekávání se těžko odolává ...
Je to zkrátka pořád naše prdelka, pejska, pišišinda, holčička, medvídka, princezna, pašanda, rošťanda, dareba, potvůrka, lumpička a - Bekkynka. A všichni doufáme, že takovou bude i v roce příštím i následujících letech.

A příští povídání ? No, doufám, že se polepším, tedy snad ...
Co se týče foteček v sekci Album, tak ty jsou průběžně doplňovány, tady resty nemám. Takřka.


A aby bylo na co se koukat i tady, zde je několik foteček z jejích třetích narozenin.
Scénář byl stejný - chlebový dort s párkovými svíčkami a sýrovými plamínky. Letošní vylepšení sestávalo z věnce buřtů (ale stálo za to). Spokojenost byla oboustranná, Bekky byla na vrcholu blaha.