|
 |
Kamarádů není
nikdy dost
Tohle rčení platí stejně tak pro
lidi jako pro psy. Kamarádů na spoluprožívání nejrůznějších situací, v psím
případě tedy hlavně honiček, okousávaček a ožužlávaček není opravdu nikdy
dost. Kamarád se neptá, kamarád jde, v psím případě letí, skáče, kňučí a
vrčí. |
A tak v duchu úvodního hesla
se snažíme pro Bekky nacházet co nejvíc psích kamarádů, jak již patrno z
předešlého povídání. Neboť, jak už bylo uvedeno, to správné vyřádění a
prolítání ji poskytnou jedině další hafíci, ovšem hafíci inteligentní, kteří
na hru odpovídají hrou, né mrzouti, kteří nepřátelsky vrčí a povýšeně se
mračí. To potom mám co dělat, aby Bekky odpovídajícím způsobem neodpověděla
(Nevšímej si ho ! Nesmíš !).
Boxerka Chelsea je ten první případ. Mladičká, čtrnáctiměsíční krasavice
nabitá energií a rošťáctvím, přesně podle gusta naší černé lumpačinky. Bekky
se s ní seznámila na chotěbořském cvičáku, kam začala se svým pánem,
chotěbořským stavitelem panem Ugrinem, docházet na lekce společenského chování.
Cviky poslušnosti, chování k ostatním psům i lidem. Ale ona to snad ani nepotřebuje,
Chelsea je totiž mazel, schopný vám v okamžiku zlíbat obě tváře najednou a ještě
olíznout nos.Pořád napnutá jak strunka, připravená vyrazit ke sprintu. K ostatním
psům kamarádská, ještě jsem ji neslyšel zavrčet. Prostě ideální partnerka pro
Bekky a společné skotačení, které jsme jim oběma s jejím pánem v blízkosti
cvičáku vždy po výcviku (obrany jsme jaksi vynechávali) poskytovali až do
naprostého uběhání. A že se vyřádily ! Chelsea miluje míček a je schopná při
jeho aportování vypustit duši. Bekky tedy jaksi míček nemusí, aportovat jí baví
občas, ale pokud míček funguje jako startér k společnému běhu o závod, tako to
ano. Klidně potom míček přenechá své kamarádce a hrdě si to vyklusává vedle ní,
připravena k dalšímu úprku. Tak takhle to mezi nimi při hrách funguje a jsou obě
velmi spokojené. A protože jsme byli spokojení i my páníčkové, následovalo ze
strany pana Ugrina pozvání k návštěvě jejich rodinného sídla v Bílku, aby jsme
mohli všichni, dvounozí i čtvernozí vychutnat v klidu pohodu společného,
nerušeného setkávání se.
Bylo nedělní, srpnové, slunečné dopoledne, když nás, tedy mě, mojí ženu a Bekky,
naše felicie dovezla před vrátka k Chelsiinu bydlišti, kde nás už očekával
uvítací výbor ve složení paní a pan Ugrinovi, Chelsea a... Ano ještě někdo
tvořil vítací skupinu - pětiletý jorkšírský teriér Dustin ! Malé, střapaté,
ušaté, neposedné tříkilové nic. Tedy nic v tom dobrém slova smyslu. To jen ve
srovnání se čtyřicetikilovou Bekky a sedmadvacetikilovou Chelsea se skoro ztrácel.
Však si ho také panička hned ze začátku vzala do náruče, co kdyby... Hned za
vrátky jsem Bekky pustil z vodítka a už to začalo. Sprint tělo na tělo, Bekkyino
hluboké, temné vrčení a hrozivě vypadající rozevřená tlama, ohánějící se po
Chelsea. Ano, opět ten typicky rotvajleří způsob hry, který u neznalých diváků
vyvolá přinejmenším rozpačité reakce. Ale Chelsea si nedá nic líbit, skáče na
Bekky, v letu jí ožužlává ucho a je na ní vidět, že jí tenhle způsob hry
nepřekvapuje a nevadí, naopak provokuje k větší divokosti a úprku. Tělo na tělo,
černá se žlutohnědou bok po boku jak dvě střely křižují anglický trávník,
prostorný pro jejich dlouhé závody v běhu a měkký pro občasné pády. Zas a zas a
zas. Trvá to pěknou chvíli než alespoň trochu zvolní tempo, ale to už přibíhá
třetí do honičky, malý Dustin, který si tenhle zážitek také nechtěl nechat ujít.
Panička měla trochu strach, já koneckonců taky, ale dobře to dopadlo. Když šlo
opravdu do tuhého a ty dvě nezbedy ho obě proháněly až o strach, zaběhl k paničce
a k nám ostatním do altánku, kde vonělo čerstvé kafíčko a něco sladkého. Za
okamžiki přišla také, už mírnějším krokem, i Bekky, upustila tělo na
podlahu altánku, Chelsea si lehla venku ve stínu altánku a pak jsme si my, páníčci a
paničky mohli v klidu to kafíčko vychutnat a popovídat si o těch našich psích
miláčcích, kteří si spokojeně odpočívali po vzrušujících okamžicích. Po
chvíli se už vyběhaná Bekky zvedla k podrobné obhlídce Chelsiina a Dustinova
království, což Chelsea nechalo v klidu, ale Dustin se k Bekky připojil a ochotně jí
prováděl po všech zákoutích. Dobrá dvojka, ti dva, jistě mi dáte za pravdu. Ale
funkční, bezproblémová. Znovu jsem se přesvědčil, že Bekky, pokud se ostatní
pejsci chovají dle zákonů přírody a nejsou jejich pudy pokřiveny lidskými
manýrami, je schopná se kamarádit s každým psím tvorem, na rase a velikosti
nezáleží. A tak to fungovalo i zde. Nakonec se ze dvojky stala zase trojice a v téhle
sestavě vydrželi až do konce návštěvy. Bylo
to intenzivní, pěkné a uvolněné nedělní dopoledne. Děkujeme ! Cože, že za
málo ? Že bylo potěšením a že máme přijít zas ? Tak nashledanou ! |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
